Strach z výšek na lanovkách: jak ho přeměnit v soustředění

A co telefonní číslo? V České republice funguje jednotné číslo tísňového volání 155, a to i v oblastech bez signálu, pokud máte aplikaci Záchranka. V zahraničí se vyplatí znát mezinárodní číslo 112. Než ale začnete mačkat tlačítka, zjistěte přesnou polohu – souřadnice z GPS, vzdálenost k nejbližšímu bodu, orientační bod, typ terénu. To je informace, kterou dispečer využije a kterou většina lidí neumí podat, protože panikaří a mlží. Základem je, abyste zůstali klidní, popsali stav postiženého, provedené úkony a informaci o tom, že místo je přístupné jen pěšky.

Začněte tím, že si osvojíte správné postavení těla. Na suché stěně jsou chyty často malé a daleko od sebe, proto je klíčová práce nohou. Snažte se stát na špičkách, ne na vnitřní straně chodidla, a udržujte boky co stěně. Pokud se budete od stěny odklánět, rychle ztratíte sílu v rukou. Zaměřte se také na plynulé přenášení váhy – každý pohyb by měl být kontrolovaný a cílený.

Slaňování je jednou z nejbezpečnějších lezeckých činností, ale jen tehdy, když se vyvarujete pár typických chyb. Většina nehod se nestane kvůli selhání materiálu, ale kvůli špatné technice nebo nedostatku pozornosti. Pojďme se podívat na pět nejčastějších pochybení a hlavně na to, jak je rychle napravit, než bude pozdě.

Suché lezení se na první pohled může zdát jako jednodušší varianta lezení na skalách. Opak je ale pravdou – vyžaduje specifickou techniku, cit pro práci nohou a jiný přístup k tréninku. Než si poprvé stoupnete na umělou stěnu, osvojte si základní principy, které vám ušetří zklamání i zbytečná zranění.

Typická chyba je vstupovat do proudu tam, kde je voda nejvíc rozbouřená, protože to vypadá „akčně". Jenže divoká voda není o adrenalinu, ale o kontrole. Pokud si nejste jistí, začněte na klidnější části řeky a teprve poté se přesouvejte do dynamičtějších míst. Další častá chyba je vstupovat sám – na divoké vodě byste nikdy neměli být sami, vždy mějte parťáka na břehu, který vás vidí a může v případě potřeby zavolat pomoc. Před vstupem si také vždy zkontrolujte, zda nemáte volné tkaničky, řemínky nebo jiné části oblečení, které by se mohly zachytit o překážku.

Když stojíte pod lanovou překážkou a díváte se nahoru, tělo reaguje dřív, než stačí mozek zareagovat. Zrychlený tep, sucho v ústech, pocit, že nohy mají z olova. To není zbabělost, ale evoluční program. Klíčem není ten pocit potlačit, ale naučit se ho číst a pracovat s ním. Praktický trénink začíná ještě předtím, než vůbec vylezete nábytek na míru první plošinu.

Jak se vyhnout nejčastějším začátečnickým chybám? Největší chybou bývá spoléhat se pouze na sílu rukou a podceňovat nohy. Mnoho začátečníků se drží křečovitě a tahá se nahoru pouze za pomoci bicepsů, což vede k rychlému vyčerpání a pádům. Místo toho se učte vědomě zatěžovat nohy – představte si, že šlapete po žebříku. Pomáhá i pravidlo tří bodů: vždy mějte alespoň dvě končetiny v kontaktu se stěnou a třetí posouvejte.

Nezapomínejte ani na pravidelnost a postupnost. Pokud začínáte, lezte maximálně dvakrát týdně a mezi tréninky nechte den volna na regeneraci. Svaly i šlachy si na novou zátěž musí zvyknout – přetížení na začátku vede často k zánětům a dlouhé pauze. Sledujte signály těla: pokud cítíte ostrou bolest v lokti nebo zápěstí, okamžitě přestaňte a dopřejte si odpočinek.

Kromě fyzických dovedností se na briefingu seznámíte i s tím, jak vypadá samotný seskok. Instruktor vám řekne, kdy vás upozorní na otevření padáku – obvykle tři sekundy po výskoku. V tu chvíli ucítíte silný záškub, který je normální. Po otevření padáku se budete muset přidržet popruhů a dát nohy do správné polohy. Většinu času ale budete jen kroužit nad krajinou a užívat si výhled. Nezapomeňte si před seskokem rozmyslet, jestli chcete fotografovat nebo natáčet – pokud ano, instruktor vám řekne, jak se při tom máte chovat. Většinou se to týká jen polohy rukou, abyste se nezranili.

Co je důležitější: technika, nebo hlava? Mnoho lidí dělá zásadní chybu, když se snaží překonat strach tím, že ignorují fyzické projevy. Tělo ale nelze oklamat. Místo toho se zaměřte na dech. Před každým krokem se nadechněte nosem na čtyři doby, zadržte dech na dvě a vydechněte ústy na šest. Tento rytmus aktivuje parasympatikus a snižuje hladinu stresových hormonů. Dělejte to vědomě, dokud se dech nestane automatickým. Uvidíte, že po třech až pěti cyklech se třes rukou výrazně zmírní.

Dalším častým problémem je ignorování rozcvičky. Suché stěny jsou tvrdé a neodpouštějí prudké pohyby bez zahřátí. Před každým lezením věnujte alespoň deset minut dynamickému protažení ramen, zápěstí a kyčlí. Zařaďte i pár lehkých výstupů po velkých chytech, abyste tělo připravili na zátěž. Bez rozcvičky riskujete nejen svalové zranění, ale i natržené šlachy v prstech, které se hojí velmi dlouho.